|
Proč jsem s chovem začínala?
Tato otázka mě často rozesměje svou banální odpovědí... Měla jsem psa Boye z Krumlovského údolí (Necka), o kterém jsem byla přesvědčená, že je nejkrásnější na světě a nejlepší v povaze ze všech tervuerenů... Tento názor jsem však měla jako jedna z mála (+ rodina a přátelé, co nerozuměli tervuerenům) a rozhodně se lišil od majitelů nejrůznějších chovných fen... přestože jsem měla s Neckem zkoušku ZVV1, celkem dost výstavních ocenění (ve třídě pracovní...), nikdo z chovatelů (kromě Aleny Kynclové - CHS ALkyra, kterou učarovala Neckova vynikající povaha) o něj zájem na krytí svých fen neprojevil...
Proto jsem se rozhodla vzít Neckovu nesmrtelnost do svých rukou a na inzerát si pořídila 2 roky starou fenu Ammu Arabat (k Neckovi úzce nepříbuznou), kterou majitelé dávali pryč z rodinných důvodů...
Tak vznikl první vrh A, jak často říkám, jediný, který vzešel z lásky - Neck miloval Ammu, Amma tolerovala Necka :o)
Ale tím prvním vrhem mé původní plány o chovu skončily. Amma byla ve své době na Českou Republiku velmi pěkná fena... A také jsem od počátku cítila zodpovědnost za to, jak budou mé odchovy vypadat, jak budou hodnoceny. Začala jsem proto pro ni vymýšlet nejrůznější krasavce. Konečně jsem si všimla, že krása tervurena vypadá jinak než byla ta Neckova, navštívila Světovou výstavu v Bruselu 1995 a bylo rozhodnuto: Pro Ammu je Necka škoda! Necka jsem ale nepřestala obdivovat a milovat a je v mém srdci vyrytý nesmazatelně jako první.
Proč chovám nyní?
Z plemene tervueren jsem už 13 let nadšená. Miluji ho se všemi klady i zápory. Ráda své nadšení sdílím s jinými a také je ve mě touha neustále něco
|
vylepšovat. A proto chovám, abych nacházela okolo sebe přátelé, kteří budou podobně nadšeni jako já. A vzhledem k tomu, že se ne vždy v chovu vše povede - v exteriéru, v povaze, ale bohužel ani ve zdraví - žene mě dál touha opravit, zlepšit a zdokonalit...
Jak hodnotím své vrhy od A do J?
Velmi střízlivě a s nadhledem. Mezi ty kvalitnější počítám vrhy poslední především G, Ch, I a J. Jsem si plně vědoma nedostatků, vad i předností u všech štěňat. Snažím se komunikovat s majiteli a to i u starších vrhů, zajímá mě především |
zdravotní stav. Snažím se o co nejvíc nepříbuzná spojení nebo využívám liniové plemenitby. Neopakuji spojení ani plemeníka (pouze vyjímečně z patrného důvodu) kvůli vyšší genové variabilitě v populaci. Tímto se chci držet i v budoucnu.
Rok 2005 je pro Deabei přelomovým. Začínám chovat na fenách, které jsem si sama po předchozích chovatelských zkušenostech cíleně vybrala. Jedná se o feny velmi kvalitní v povaze, zdraví i exteriéru - s.Jch.Klch. Anee Oridix, Celestu z Henrisaru a v budoucnu s.r.Jch.Klch.Delphine Erlander, B.Tr. V tomto roce přibude do spolumajitenictví ještě jedna fenka velmi zajímavé nové krve a ve spolumajitenictví pravděpodobně zůstanou i dcery po Anee a Celestě.
Proč vůbec využívám spolumajitelnictví?
To je jednoduché. Nechci mít doma obrovskou smečku psů. Chovat na jedné nebo dvou fenách je velmi zdlouhavé a má předstva o chovu je o něco
rozsáhlejší. Obrovskou smečku nechci, jelikož pes je pro mě stále (i přes všechny chovatelské, sportovní či výstavní ambice) v prvé řadě především přítel... Jak vždy říkám na každého psa musí být alespoň jedna ruka, aby ho pohladila - u nás jsme na to přátelství se psy dva, takže můžeme mít v našem domě trvale |
|
pouze 4 psy... Těmi jsou Molinka (Cosey Mo Deabei), Oskar (Kid Dylan van de Lamar), Hupina (Anee Oridix) a Delphina (Delphine Erlander).
Děkuji všem, trpělivým spolumajitelům, majitelům a přátelům, za těch 10 let Deabei, ke kterým patříte a bez kterých by určitě nebyly, tím čím jsou.
Věřím, že za další deset let, bude na těchto nebo už dávno jiných stránkách Deabei, psáno: "Dne 27.2.1995 se narodil v Deabei první vrh štěňat.
Dnes Vám představím mé pocity a poznatky z oněch dvaceti let. Na úvod musím napsat, že je to v chovu psů jen velmi krátká doba a stále se cítím jako velký chovatelský začátečník, který se učí s každým dalším vrhem, s každým dalším psem... a věřte, učí se hrozně rád..."
zpět
|
