Chovatelskou stanici DEABEI jsem založila v roce 1995 v areálu České zemědělské univerzity v Praze, kde jsem působila jako studentka denního studia. Tam jsem odchovala i první 4 vrhy.
Mým prvním belgickým ovčákem byl v roce 1992 pes tervueren Ch. Boy z Krumlovského údolí, B.Tr, („Neck“) silný pes pracovního typu, vynikající vyrovnané a přátelské povahy, zakladatelkou chovu DEABEI pak tervuerenka Amma Arabat, fena velmi krásného typu, rudého zbarvení a velmi temperamentní povahy.
Vše ale začalo mnohem dříve.... Už v roce 1979.
Můj první „belgický ovčák“ totiž byla Jiskra. Dostaly jsme jí se sestrou od tatínka, protože jsme si strašně přály psa – „vlčáka“! Jiskra byla černá, dlouhosrstá a bez průkazu původu, tak jsme si zpočátku mysleli, že je to belgický ovčák groenedael. Ve skutečnosti ale šlo o dlouhosrstého německého ovčáka, který jako těžší groenedael pouze vypadal.
Mě bylo pět let a Jiskra bydlela u babičky na vesnici. Když mi bylo 14 let, vzdala jsem se definitivně myšlenky, že ze mě bude nejslavnější žokej všech dob (rodiče mě stejně ke koni ani nepustili) a zvítězili definitivně psi. Začala jsem s chudinkou Jiskrou na její stará kolena cvičit (do té doby byla pouze na zahradě) a po půl roce - v jejích devíti letech, jsme zvládli zkoušku ZM. Tím výcvik, vzhledem k Jiskřiným zubům a klesající fyzické kondici, raději skončil. Dalšího psa jsem mít tenkrát nesměla, a tak jsem venčila, vodila po výstavách a cvičila psy sousedům.
Můj vysněný vysoký, tmavý a dlouhosrstý pes, se kterým by se dalo cvičit a sportovat a byl jen můj, mi ale stále chyběl... Jeden den (bylo mi 17 let), při návratu ze školy, mě cosi „osvítilo“… Řekla jsem si, že ten kdo nebojuje (proti rodičům) ničeho nedosáhne. Bylo rozhodnuto! Koupím si za našetřené peníze štěně. Snem byl německý ovčák dlouhosrstý. Obvolala jsem z pošty (tajně) všechny možné inzeráty na německé ovčáky, ale nikde dlouhosrsté štěně s rodokmenem nebylo!
A tak jsem začala hledat v groenendaelech – jsou přece tolik podobní Jiskře! Ten měsíc se ale neurodili a já chtěla štěně hned!!! A tak jsem zavolala na dvě čísla na tervuereny. Pejska měli jen na Moravě, poslední dva! Jeho táta má zkoušku ZM (aspoň něco) a máma je šampionka úspěšná na výstavách. Čekalo na mě nejlepší štěně na světě! Paní chovatelka, když se dověděla, kolik mi je let, jak chci moc cvičit a že jedu až z Teplic, požadovala nízkou cenu
2 500Kč! A tak jsem jela! Tajně, rodiče nic netušili. Pomohli mi kamarádi, kteří si zase tajně půjčili auto…
Cestou jsem se utěšovala, že nevadí, že to je tervueren, ten přece podle informací kamarádky ze cvičáku stejně za rok zčerná...
A zčernal! Dnes však vím, že černá se na tervuerenech moc nenosí!
Můj první „belgický ovčák“ Jiskra byl ovčák německý, můj druhý belgický ovčák „Neck“ byl tak trochu zase „ovčák německý“. Ale splnila jsem si sen - “Neck“ byl vysoký, tmavý a dlouhosrstý pes, co nádherně cvičil. A byl můj!
Ačkoliv jsme vyběhali šampiona a složili zkoušky z výkonu, krásu a eleganci belgického ovčáka příliš nepobral. Ale právě díky Neckově fantastické povaze, jsem si zamilovala plemeno belgický ovčák tervueren - plemeno mezi plemeny, plemeno se stále dobrou, živou a veselou náladou, plemeno sportovní, inteligentní a krásné.
|
   |
